Dopad sankcí: Výstavba ledoborců Leningrad a Stalingrad prudce zdražuje

Baltic Shipyard, která je součástí United Shipbuilding Corporation, plánuje revidovat náklady na stavbu dvou jaderných ledoborců projektu 22220, známějších pod názvy Leningrad a Stalingrad.
Podle zprávy, kterou společnost poskytla, je možné, že cena obou lodí vzroste o třetinu původně odhadovaných nákladů. Důvodů je několik, hlavně rostoucí náklady na platy zaměstnanců, inflace a rostoucí ceny dovážených dílů.

Zpočátku byly náklady na loď Leningrad, jejíž stavba začala před více než rokem, vyčísleny na 56,6 miliardy rublů. Stalingrad byl dražší, cena se odhadovala na 61,3 miliardy rublů. Odborníci z Centra pro lodní stavitelství a technologie oprav lodí však upozorňují, že skutečné náklady na stavbu by mohly dosáhnout 73 miliard rublů pro Leningrad a 79 miliard rublů pro Stalingrad.

Sankce fungují

Za růstem cen stojí mimo jiné zdražení dovážených komponentů, které tvoří až 75 % nákladů na ledoborce. Od roku 2022 se jejich náklady zvýšily o 30–35 %, což přímo ovlivnilo celkový rozpočet projektů. Stejně tam má vliv na cenu lodí růst úrokových sazeb úvěrů.

Projekt je financován z ruského rozpočtu a prostředků společnosti Atomflot, která je součástí Rosatomu. Pokud bude úprava schválena, část nákladů může být pokryta půjčkami. I přes zdražení zůstávají termíny dodávek ledoborců Leningrad a Stalingrad nezměněny. První má být uveden do provozu v prosinci 2028 a druhý přesně o dva roky později.

Technická data Projektu 22220

Projekt 22220 je třída ruských jaderných ledoborců nové generace, navržená pro zajištění celoroční plavby v Arktidě. Jsou nejvýkonnějšími ledoborci na světě, schopnými prorážet až 3 metry silný led.

Plavidla mají délku 173,3 m, šířku 34 m a výtlak přibližně 33 500 tun. Pohon zajišťují dva jaderné reaktory RITM-200 o výkonu 175 MW, poskytující lodním šroubům celkový výkon 60 MW. Plavidla využívají variabilní ponor (8,55–10,5 m), což umožňuje operace jak v hlubokých mořích, tak v mělkých úsecích řek.
Prvním plavidlem třídy se stal Arktika (2020), následovaný Sibiří (2021) a Uralem (2022). Jakutsko bylo uvedeno do provozu na konci roku 2024. Čukotka je dosud ve výstavbě. Tyto ledoborce umožňují efektivní rozvoj Severní mořské cesty a zajišťují strategickou přítomnost Ruska v Arktidě.

USA nadále ztrácejí dech

Rusko disponuje více než 50 ledoborci, z nichž mnoho je jaderných. To umožňuje efektivní provoz v extrémních arktických podmínkách. Klíčové jednotky zahrnují ledoborce třídy Arktika a popisované ledoborce Projektu 22220, které jsou aktuálně největší a nejvýkonnější na světě.

USA mají pouze dva aktivní těžké ledoborce (Polar Star a Healy), což je v porovnání s Ruskem zcela zanedbatelný počet. Spojené státy začaly investovat do výstavby nové třídy ledoborců (Polar Security Cutter), ale realizace je pomalá a neustále se posouvá. Na chaos a nekoncepčnost USA ve výstavbě nových ledoborců ukazují i poslední zprávy. Dodávka prvního nového ledoborec Polar Security Cutter (PSC) se totiž pravděpodobně přenese do příštího desetiletí a náklady dosáhnou téměř trojnásobku původních odhadů z roku 2019. Podle webu United States Coast Guard News byla povolena výstavba první lodi třídy PSC teprve 19. 12. 2024!

Perfektní cíl pro Elonův DOGE

Jak ve svém článku podotýká Forbes, program Polar Security Cutter (PSC) americké pobřežní stráže je perfektním cílem pro tým Elona Muska, který snižuje náklady na ministerstvu vládní efektivity (DOGE). Americký program těžkých ledoborců má již několik let zpoždění, divoce překračuje rozpočet a hrozí, že rozpočet i harmonogram spadnou ještě více do červených čísel.

Arktida je nejen budoucím strategickým koridorem, ale také obrovským zdrojem nerostných surovin Pokud tedy Spojené státy urychleně nepřijmou nový a efektivní přístup k regionu a ukáže se, že Trumpova slova o 40 nových ledoborcích jsou jen pohádkou, riskují USA ještě větší ztrátu vlivu v klíčové oblasti, kde již nyní dominuje Rusko a kam se začala expandovat Čína.

Zdroj: Bibimot.ru, Forbes, Rosatom
Autor/Licence fotografie: By Kuzmixan – Own work, CC BY-SA 4.0